Motto:
Když slunko vysvitne, mám se k světu,
vždyť i ti ptáčkové hlásaj´ v letu,
celému světu, že jaro je tu.
Nežli byt zavřu si, zaleju kaktusy
a za dvě hodiny, v celé slávě,
jsem u srubu na Vltavě…
Na starých kempech, které ležely většinou přímo u řeky, se původně přespávalo pod širákem nebo vojenskými stany. Jak se jejich obyvatelé stále vraceli na svá oblíbená místa, začali si stavět podsady a různé přístřešky, kde si nechávali přes týden své vybavení, později si stloukali prkenné boudy. Některé byly beze jména, jiné se honosily názvem z dobrodružných románů či filmů. Jak postupně vznikaly stále nové osady, tak časem už lemovaly oba břehy desítky těchto jednoduchých chatek, a z původních mladých bouřliváků se stávali zvolna usedlí chataři. Na jaře roku 1929 přišly jarní ledy, zvané v kraji dřenice, které většinu z nich zničily.
Vhledem k tomu, že už byl schválen projekt stavby Štěchovické přehrady a bylo jen otázkou času, kdy údolí zaplaví voda nově vzniklého jezera, začalo se stavět výše nad řekou. Prkna se vozila většinou na lodicích z Prahy, ale v té době už také existovaly firmy, které prodávaly již hotové montované chaty.Ve stráních začaly vyrůstat především "opravdové" kanadské sruby z neloupaných klád a utěsněné mechem, později se klády loupaly a bíle spárované sruby 3x3 nebo 3x4m se staly typickou trampskou architekturou. Jejich vybavení tvořily většinou jedna či dvě palandy, stůl, lavice nebo židle, několik poliček, kamínka, petrolejka a vařič Primus. V roce 1940 přišla další dřenice, která smetla zbývající níže položené chaty, a tak se po ní všechny osady přemísťovaly nad úroveň budoucí přehradní nádrže, kde jsou dodnes.
V roce 1941 začal v oblasti mezi Vltavou a Sázavou od soutoku až k Sedlčanům odsun českých obyvatel, a tak byly také chaty na pravém břehu postupně vyvlastňovány a o rok později bylo celé území zabráno jednotkami ženistů SS jako cvičiště. Některé chaty a sruby byly rozebrány a jejich dřevo použito při stavbě cvičných zákopů, jiné opuštěné chátraly. Zkázu pak dokončili vojáci Rudé armády, kteří považovali celé cvičiště za dobyté nepřátelské území, a tak po jejich odchodu si téměř všichni museli postavit své chaty znovu. Při budování Slapské přehrady byly pak zbourány všechny sruby a chaty, které se ocitli v areálu jejího staveniště v Třebenicích. Jak šel čas, tak si většina chatařů své víkendové příbytky rozšiřovala a vylepšovala, mnohdy bez vkusu, ale přesto některé z nich ve své původní podobě stojí dodnes.