Svatojánské proudy, vytvořené řekou Vltavou mezi hotelem Záhoří a městysem Štěchovice, platily právem vždy za nejromantičtější krajinu v blízkém okolí Prahy. Jejich mohutný hukot a víření zvěčnil v symfonické básni „Vltava“ nesmrtelný genius české hudby, Bedřich Smetana, a jiný skladatel – Josef Rozkošný, věnoval Svatojánským proudům dokonce celou operu.
V období mezi
dvěma válkami, kdy lidé před chmurnou skutečnost hospodářských krizí,
hladu a nezaměstnanosti utíkali k falešné romantice, která měla pomoci
zapomenout na neradostný život, se staly Svatojánské proudy eldorádem tzv.
trampů. V úborech amerických pastevců dobytka – kovbojů – zpívali za
doprovodu kytary hloupé písničky o tom, jak „do osady přišla dívka“
a žádala: „ Přestaňte, kamarádi, přestaňte jásat a hrát,“ a o tom, že
„dávno vychladly mé pistole“ a jiné nesmysly, které měšťácká kultura
rozšiřovala ze strachu, aby lidé nezačali zpívat písně jiné, písně boje a
vzdoru proti kapitalismu. Přírodní romantika dravé řeky i falešná romantika
písní byla dnes vystřídána romantikou budování. Místo karikatur hrdinů,
pistolníků s kolty a sombrerem objevili se ve Svatojánských proudech skuteční
muži, jejichž zbraní je pneumatické kladivo, kteří nejezdí na mustangu,
ale na lokomotivě úzkokolejné dráhy, a jejich statečnost je prostá jako
život. Místo ufňukaných snů o hrdinských skutcích se krajina u Slap stala
dějištěm hrdinské práce a budování. Přečtěte si, jak vzniká slapské vodní
dílo, jedna z největších přehrad, která po svém dokončení dá závodům i
vesnicím miliony kilowatthodin a pomůže urychlit naši cestu k socialismu.
Ing.Jindřich Černý