"Trampové byli odjakživa čeledí zapeklitě zpěvavou. Jejich průkopníci z legendárního Tábora řvavých, pozdější Ztracenky, nebyli při svém rozletu za voláním divočiny rozhodně žádní načechraní andílkové. Volný způsob života sváděl 17leté mustangy k nemalým bujarostem a skotačinkám, ale živelná záliba ve zpěvu, spojená s kouzlem táboráku a bezděčným poznáváním tajuplné přírody, jejich bouřliváctví nakonec usměrnily. Parta proháněla mladé hlasivky nejen u sobotních potlachů, ale i ve dnech střízlivě všedních. Zpívá se v zákoutí parku, pod mostem, v začouzené hospůdce, na parníku i ve vlacích. Zkrátka zpívá se, vlastně zpívalo se, při každé příležitosti a na každém kroku. Za doprovodný nástroj, když se piano ukázalo jako věc do lesa neúnosná, byla jednohlasně přijata toho času macešsky opomíjená kytara, která se stává nerozlučnou a inspirující kamarádkou veškerých radovánek Písňový výběr prvních dnů hemžení byl až strakatě nesourodý. Věcí prodýchnutých teplem romantiky bylo uboze málo a hlad po nich velikánský. Tato naléhavá potřeba dala zrod první osadní písničce (pozn. V záři červánků). Vykročila do světa plaše a nenápadně, ale v její stopě už si to vyšlapovaly další. Vznikají nové osady, odkud se šíří nové písničky. Tvoří se první trampské soubory. Trampská písnička dostává nechtěně křídla. Přičiňují se o to gramofony, rozhlas a dokonce i zvukový film. Rodu věrní trampíři začínají bědovat, kam to všechno povede. Vývoj trampského hnutí kulminuje. Okupace mu nasazuje dvojitého nelsona v podobě dobrovolného stagnování. Osadní písnička se vrací kajícně z tanečních parketů do původních rezervací. Porevoluční kronikář posuzoval trampování jako doznívající přežitek. Ukázalo se však, že Divočáci z Tábora řvavých mají i v současné době horlivé následovníky. A opět vznikají nové, novodobě laděné trampské písničky. Radování na šesti strunách pokračuje."
Když Jarka Mottl psal tyto řádky, netušil ještě, co trampská písnička za dalších 20 let zažije. I v dnešní uspěchané době stále znějí na osadních potlachách, trampských slezinách ve městech, zapadlých hospůdkách a v lese při táborácích písně starých trampských bardů, kteří již dávno odešli na svůj věčný vandr. Jak napsal neznámý autor ve své písničce Tramp kapitán z roku 1940 : Trampem jsem a trampem budu, trampem zůstanu, i když od fízlů nakládačku dostanu…