Pak pan Kubát vydal zákaz : Trampi nesměj do lesů!
         Koho v lese chytil četník zapsal ho do notesu.
         Manitou to nemoh vidět Kubáta si povolal,
         dal mu pořádně do těla a trampovalo se dál.
      
       Už od svého vzniku byl tramping trnem v oku falešně moralizující společnosti, 
        které vadila jeho nevázanost a hlavně to, že veškeré snahy jej politicky či 
        jinak organizovat skončily nezdarem. První podnět k tažení proti němu dal 
        v roce 1924 osobně náčelník Svazu junáků - skautů A.F.Svojsík, který na 
         trampy obrátil pozornost policie a četnictva svým nesmyslným článkem v 
        Lidových listech, který nazval Bílé otrokyně. Jeho opis byl rozeslán 
        zemským úřadem na jednotlivé úřady okresní, kterým bylo zároveň nařízeno: 
        ".. aby proti zjištěným nepřístojnostem zakročil a podřízené bezpečnostní 
        orgány poukázal, by proti výstřelků takového skautingu se vší energií 
        postupovaly..."  Hned na to byl doplněn oběžníkem "Akce proti divokým 
        skautům", ve které se požadovalo na četnících "…aby přísně stíhali veškeré 
        přestupky a vyžadovali od návštěvníků lesů a tábořišť legitimace.." a naproti 
        tomu byli požádáni "…aby nebránili přístupu  slušnému obecenstvu, zvláště 
        organizovaným členům spolků…"
        Už od svého vzniku byl tramping trnem v oku falešně moralizující společnosti, 
        které vadila jeho nevázanost a hlavně to, že veškeré snahy jej politicky či 
        jinak organizovat skončily nezdarem. První podnět k tažení proti němu dal 
        v roce 1924 osobně náčelník Svazu junáků - skautů A.F.Svojsík, který na 
         trampy obrátil pozornost policie a četnictva svým nesmyslným článkem v 
        Lidových listech, který nazval Bílé otrokyně. Jeho opis byl rozeslán 
        zemským úřadem na jednotlivé úřady okresní, kterým bylo zároveň nařízeno: 
        ".. aby proti zjištěným nepřístojnostem zakročil a podřízené bezpečnostní 
        orgány poukázal, by proti výstřelků takového skautingu se vší energií 
        postupovaly..."  Hned na to byl doplněn oběžníkem "Akce proti divokým 
        skautům", ve které se požadovalo na četnících "…aby přísně stíhali veškeré 
        přestupky a vyžadovali od návštěvníků lesů a tábořišť legitimace.." a naproti 
        tomu byli požádáni "…aby nebránili přístupu  slušnému obecenstvu, zvláště 
        organizovaným členům spolků…"
      
 
      Na jaře 1931 pak vyšla vyhláška, která zakazovala trampům volný pobyt v lese a hlavně společné táboření a chataření osob opačného pohlaví. Ti ji ignorovali a reagovali na ni jen posměšnými písničkami a vtipy, Vlastimil Rada a Jaroslav Žák ji dokonce parodovali ve své knize Dobrodružství šesti trampů. Tento tak zvaný Kubátův zákon byl pro svoji protiprávnost po soudních tahanicích nakonec zrušen v roce 1935. Za okupace byl volný pohyb osob v protektorátu značně omezen, ale přesto skalní trampové, pokud nebyli totálně nasazeni v Říši nebo neměli chaty na zabraném pravém břehu, jezdili na osady stále.
 
      Němci sice už v březnu 1939 zrušili všechny trampské kluby, ale celkově neorganizovaný tramping jako takový se zakázat nedal. Vstup do této oblasti byl ale jen na zvláštní propustky, všichni se museli zapisovat do tzv. domovních knih a dodržovat příkaz k zatemnění a neustále se podrobovat kontrolám. Po válce nebyli už obyvatelé chat úřady ani četnictvem omezováni, ale euforie z nově nabyté svobody trvala jen do února 1948. Opět byly opět zavedeny domovní knihy a namátkové kontroly, které byly zrušeny až po dostavbě Slapské přehrady. To už se ale tramping ve Svatojánských proudech dávno změnil ve spořádané rodinné chataření.