Trampem jsem se stal kvůli vnitřnímu neklidu, který ve mně vřel a nedovolil mi zůstat na místě. Moje tuláctví bylo logickým výsledkem mého hledání, co s životem. Ta další stránka – že jsem život poznal líp než někdo jiný, přišla jaksi sama, protože jsem se světem protloukal s otevřenýma očima a myslí…
Tramp (tremp), v americké angličtině název tuláka, u nás však původně neorganizovaný táborník, který věnoval čas campingu neb táboření čili trampingu.
Slovo TRAMP shrnuje v anglicky mluvících zemích synonyma našich podstatných jmen a sloves v souvislosti s pěší chůzí například toulání, toulat se, pochod, pochodování, šlapání, šlapat, vandr, vandrování atd. V USA znamená také pojmenování pro deklasované živly jako tuláky, vandráky, pobudy či vagabundy nebo pro nezaměstnaného, který si hledá příležitostní práci.
O trampech coby vagabundech a zlodějích psal již Karel May v Pokladu ve Stříbrném jezeře v roce 1890 (kapitola II. Trampové) vydaném u nás 1902, jako o amerických tulácích se o nich zmiňují v té době ve svých knihách I.Olbracht a J.Š.Baar. Nejvíce však o nich napsal Jack London ve svém autobiografickém románu The Road – Cesta (1907). Popisuje v něm dobu hospodářské krize, která vrcholila v dubnu 1894, kdy táhl s armádou nezaměstnaných pod vedením „generála“ Kellyho z Oaklandu do Washingtonu protestovat proti tíživé situaci sociálně slabých Američanů. Cestoval s nimi jako hobo na nákladních vlacích po Spojených státech, žebral, kradl a byl dokonce uvězněn pro potulku. Článek o tomto Kellyho tažení vyšel tenkrát v Pražském kurýru. Ačkoliv Londonovy knihy u nás pravidelně vycházely od roku 1913, tato se dočkala vydání až v roce 1922. Celé Londonovo dílo bylo mezi českými trampy oblíbené, ale tato kniha jim je obzvlášť blízká. Podle ní jim zřejmě veřejnost začala říkat nejen divocí skauti, ale i trampové.