Ztracená naděje

Motto:

Ztracenka si zpívá,
nad kaňónem stoupá dým.
Vlajka drahá všem, splývá s obzorem,
táborák když dohořívá.
Radost z našich tváří nikdo nám nemůže vzít,
protože dokud slunce září, romantika bude žít.

Na levém břehu Vltavy, kde pod kopcem Kletecko končily poslední peřeje bývalých Svatojánských proudů, prochází Povltavská stezka naší nejstarší trampskou osadou, legendární Ztracenkou. Na starý vodácký kemp pod skálou, později nazvanou Mravenčí, jezdila stanovat parta šesti trampů - Divočáků už před I.světovou válkou. Nejprve mu říkali Vydří tábořiště, později podle povídky Breta Harta Tábor řvavých (Roaring Camp). Nakonec se v roce 1918 spojili s partou Hopsajících dervišů, kteří se scházeli na pražském Žofíně a společně založili opravdovou trampskou osadu. Tu pak o rok později přejmenovali podle filmové kovbojky Údolí Ztracené naděje (The Valey of Lost Hope) na Ztracenou naději.

V zákrutu Vltavy vytvořila řeka písčitou pláž, kde stával charakteristický stožár s vodáckou vlajkoslávou, poblíž kterého se udávalo veškeré osadní dění, těsně u břehu na kraji lesa pak původní boudy. Současná osada musela být po jejím úplném zničení ledovou dřenicí v roce 1940) a následném zatopením Svatojánských proudů celá nově postavena v lese nad zátopovým pásmem. Na Ztracenku, která se stala vzorem pro založení dalších trampských osad, se sjíždělo mnoho známých osobností z řad hudebníků, herců a sportovců, z nichž tu někteří zakotvili navždy. Nejznámějším osadníkem byl nejpopulárnější trampský textař a skladatel Jarka Mottl, který zde prožíval svůj trampský život 61 let.

Na každého, kdo prochází přes území této kolébky trampingu, musí dolehnout kus nostalgie, při pohledu na Mravenčí skálu s totemem, vedle kterého stojí sloup s kovovými lipovými lístky se jmény kamarádů, kteří odešli na svůj věčný vandr. Čest památce těmto průkopníkům trampingu!