ton myslil, že to bylo »drsné pro Sally« a v úvahách
o jejím stavu se chvíli povznesl nad okolnost, že má
v rukávu eso a dva trumfy.
Budiž také uváženo, že tato příhoda byla úplnou
novinkou. Smrt nebyla v Táboře Řvavých ničím zvláštním,
ale narození bylo novotou. Lidé byli odstraněni
z tábora účinně, ncodvolatelně a bez možnosti návratu.
Ale bylo to poprvé, že sem byl někdo uváděn od prvopočátku.
A odtud toto vzrušení.
»Jdi dovnitř, Pahejle,« řekl vynikající občan, známý
jako "Kentuck", obraceje se k jednomu ze zevlounů.
»Jdi tam a podívej se, co bys mohl dělat. Měl jsi
už zkušenost v takových věcech.«
Snad byla tato volba vhodnou. »Pahejl« býval podle
domnění v jiných zeměpásech otcem dvou rodin.
A v pravdě bylo to dík jakési zákonné nesprávnosti
v těchto okolnostech, že Tábor Řvavých - město -
útočiště - mělo čest jeho přítomnosti. Dav schválil
tuto volbu a Pahejl byl dosti moudrý, aby se sklonil
před touto většinou. Dveře se zavřely za nenadálým
chirurgem a babičkou, a Tábor Řvavých venku si usedl
a kouře z dýmek čekal.
Shromáždění čítalo na sto mužů. Několik z nich
bylo skutečnými uprchlíky před spravedlností, několik
bylo zločinců a všichni byli neohroženi a bezohledni.
Fysicky ne}evili žádných známek svých bývalých životů
a své povahy. Největší zloděj měl tvář Rafaela,
s množstvím světlých vlasů. Oakhurst, pověstný karbaník,
měl melancholickou líc a inteligentní zamyšlenost
Hamletovu. Nejchladnokrevnější a nejodvážnější
muž byl sotva pět stop vysoký, s jemným hlasem a
rozpačitým, bázlivým chováním. »Výraz hrubci», užit