o nich, byl spíše rozeznávacím nežli určovacim výrazem.
Snad v menších podrobnostech prstů rukou a nohou,
uší atd. obyvatelům Tábora leccos chybělo, ale
tyto lehčí nedostatky nesnižovaly jejich seskupené síly.
Nejsilnější muž měl toliko tři prsty na pravé ruce, a
nejlepší střelec byl jednooký.
Takové bylo fysické vzezření mužů rozptýlených
kolem chatrče. Tábor sám ležel v trojbokém údolí mezi
dvěma vrchy a řekou. Jediným východiskem byla příkrá
stezka přes vršek kopce naproti chatrči, teď ozářená
vycházejícím měsícem. Trpící žena byla by ji
mohla viděti z hrubého lože, na němž ležela, jak se
vine vzhůru jako stříbrná stužka po stráni, až mizela
nahoře ve hvězdách.
Oheň ze zteřelých jedlových větví dodával shromáždění
společenštějšího rázu. Pomalu vracela se přirozená
lehkomyslnost Tábora Řvavých. Byly nabízeny
i uzavírány hojné sázky o výs1edku události. Tři proti
pěti, že »Sally z toho vyjde«. Jedna proti jedné, že dítě
zůstane na živu. Vedlejší sázky o pohlaví a o tom, zda
přicházející cizinec bude blondýn či brunet. Uprostřed
vzrušeného rozporu zazněl výkřik od těch, kdo byli
dveřím nejblíže a tábor zmlkl, aby naslouchal. Přes
vzdechy a stony jedlí a rychlý hukot řeky a praskot
ohně zazněl ostrý, protestující jek - křik naprosto nepodobný
čemukoliv, co bylo dosud v táboře slyšeno.
Jedle přestaly sténati, řeka přestala hučeti a oheň ustal
v praskotu. Zdálo se, že i příroda stanula, aby naslouchala.
Tábor vstal na nohy jako jeden muž! Bylo navrženo
vypáliti sud střelného prachu, ale vzhledem
k položení matky vyhrála lepší rozvaha a tak bylo vy-