»Pamatuj,« řekl pokladník, když vtiskl měšec se
zlatým prachem do ruky poslovy, »to nejlepší, co
lze dostati, krajky - víš - a vyšívání a pentle - a čert
vezmi cenu!«
Podivno říci, ale dítě kypělo. Snad že sílící klima
hory vyvážilo hmotné nedostatky. Příroda vzala nalezence
na svoji širší hruď. V tomto vzácném ovzduší
kopců při úpatí Sierry vzduch voněl balsamickými vůněmi,
tímto etherickým sílidlem, tak vzpružujícím
i rozveselujícím, a toto ovzduší snad skytalo ditěti potravu
a výživu anebo snad i jemnější chemii, která. měnila
mléko oslice ve vápno a fosfor. Pahejl se klonil
k víře, že to dělalo mléko a dobré ošetření.
»Já a oslice,« říkal, »byli jsme mu otcem a matkou.
Nesmíš,« říkal obraceje se k balíku před sebou,
»nikdy být na nás zlý!«
Když mu bylo měsíc, ukázala se již zřejmá potřeba,
aby se mu dostalo jména. Byl obecně znám jako »To
kůzle«, »Pahejlův kluk«, »Coyot« (což bylo narážkou
na jeho hlasovou silu, závodící s vytím jeho jmenovců),
ano i pod Kentuckovým mazlivým přezviskem:
»Ten zatracený malý drobeček!« Ale bylo cítěno, že
to vše je neurčité a neuspokojivé, a bylo to na konec
zanecháno pod novým vlivem. Hráči a dobrodruzi jsou
obyčejně pověrčiví, a Oakhurst jednoho dne prohlásil,
že dítě »přineslo táboru Řvavých zdar«. Opravdu bylo
jisto, že měli v poslední době znamenitý zdar. A tak
se shodli na jméně »Zdar«, a pro větší pohodlí připojili
křestní jméno Tommy. Nebylo učiněno zmínky o matce
a otec byl neznám.
»Je lépe,« řekl filosofický Oakhurst, »začíti vůbec