hodnuto, co se má státi s dítětem. Byla jednohlasně
a s ohromným nadšením přijata resoluce, aby bylo přijato
za vlastní. Ale ihned vznikla velmi živá rozprava
o způsobu a proveditelnosti, jak opatřiti jeho potřeby.
Bylo zajímavo, že spor nebyl vůbec veden s oněmi
osobními narážkami, s nimiž byly obyčejně vedeny debaty
v táboře Řvavých. Pipton navrhl, aby poslali dítě
do Červeného Psa, vzdáleného čtyřicet mil, kde bylo
možno zjednati ženskou péči. Ale nešťastný nápad vyvolal
ohnivý a jednomyslný odpor. Bylo zřejmo, že
žádný plán, jenž by obsahoval rozloučení s novou vymožeností,
není možno uhájiti ani na okamžik.
»Mimo to,« řekl Tom Ryder, »ti chlapi z Červeného
Psa by je vyměnili a naložili by nám nějaké
jiné!« - Nedůvěra v poctivost jiných táborů převládala
v táboře Řvavých jako jinde.
Uvedení ženské opatrovnice do tábora setkalo se
rovněž s námitkami. Bylo uvedeno, že by nebylo lze
přemluviti žádnou slušnou ženskou, aby se usídlila
v táboře Řvavých, a mluvčí zdůraznil, že nepotřebují
už »žádnou toho druhu«. Tato nev1ídná narážka na zesnulou
matku, třebas se může zdáti drsnou, byla prvým
záchvatem slušnosti - prvním příznakem obrození
tábora.
Pahejl nenavrhl ničeho. Snad pociťoval jistou jemnou
nepřístojnost v tom, aby se mísil do vybírání svého
možného nástupce. Ale když se ho ptali, prohlásil pevně,
že on a »Jinny« - ssavčí samička, o níž byla učiněna
zmínka - mohou se již zaříditi, aby dítě vychovali.
- Bylo cosi originelního, neodvislého a hrdinského
v tomto plánu, co se táboru zamlouvalo. Pahejl
byl zvolen. Bylo posláno pro jisté věci do Sacramenta.