zkoumání vyloudilo mu znovu tutéž poznámku o dítěti.
Zdálo se, že ho těší opakovati to.
»Hrál si s mým prstem,« poznamenal k Tiptonovi,
drže prst vzhůru, »ten zatracený malý cvrček!«
Byly již čtyři hodiny, když se tábor dostal do postelí.
V kabině, kde bděly hlídky, svítilo světlo, neboť
Pahejl té noci nešel spát. A Kentuck také ne. Pil velmi
hojně a vyprávěl s velkým gustem svůj zažitek, pokaždé
stejně konče svou charakteristickou kletbou.
Zdálo se, že ho to zbavuje každého nespravedlivého
podezřeni z citlivosti, a Kentuck měl slabosti vznešeného
pohlavi. - Když všichni ostatní odeš1i spát, Kentuck
šel dolů k řece a hvízdal si zamyšleně. Pak kráčel
roklí vzhůru okolo cbyše, hvízdaje dále v okázalé
lhostejnosti. U velikého stromu se zastavil a šel zase
zpátky, a opět šel okolo chyše. Na půl cesty k řece
opět na chví1i stanul - a pak se vrátil a zaklepal na
dveře. Pahejl otevřel.
»Jak se daří?« řekl Kentuck, hledě mimo Pahejla
k bedně.
»krásně!« odpověděl Pahejl.
»Něco se přihodilo?«
»Nic.«
Nastala pomlčka - trochu rozpačitá - a Pahejl
dosud držel dveře. Pak si Kentuck pomohl svým prstem,
jejž zdvihal k Pahejlovi.
»Hrál si s ním - ten zatracený drobek!« řekl, a šel.
Nazitři dostalo se čerkéské Sally prostého pohřbu,
jak skytal tábor Řvavých. Když bylo její tělo svěřeno
stráni, konána formální schůze tábora, aby bylo roz