klady nakaž1ivy. Když průvod vcházel, bylo slyšeti poznámky
- kritiky, pronášené spíše k Pahejlovi v jeho
vlastnosti jako vystavovatele.
»Je to on?« »Trochu příliš ma1ý vzoreček!« »To
je spíše jen "barva" než nález.« »Vždyť není větší nežli
derringer.«
Příspěvky byly stejně charakteristické: stříbrná tobolka
na tabák. Zlatý dvacetidollar. Námořnický revolver,
kovaný stříbrem. Hrudka zlata. Velmi krásně
vyšívaný damský šáteček (od pana Oakhursta, karbaníka).
Démantová jehlice. Démantový prsten (dárce
poznamenal: »Viděl jsem tu jehlici a myslil jsem, že
dva démanty budou lepší.«) Zabiják. Bible (nepřišlo
se na to, kdo je dárcem.) Zlatá ostruha. Stříbrná lžíce
(lituji, že mi je říci, že vyrytý monogram nebyl dárcův),
Chjrurgické nůžky. Lanceta. Anglická. pětiliberní
bankovka. Asi 200 dollarů v drobném zlatě a stříbře.
Za těchto událostí stál Pahejl v tak nehnutém
mlčení jako mrtvá na loži po jeho levici a ve vážnosti
tak neproniknutelné jako novorozeně po jeho pravici.
Jenom jediná příhoda se přihodila, jež přerušila jednotvárnost
tohoto zvláštního processí. Když se Kentuck
nahnul zvědavě nad bednou, obrátilo se dítě a v nějaké
bolestné křeči chytilo jeho prst, jímž na dítě sáhl,
a drželo ho chvílečku v pěstičce. Kentuck hleděl hloupě
a v rozpacích a o jeho zvětralou tvář pokoušel se ruměnec.
»Zatracený malý drobek!« řekl, když vybavil prst,
snad mnohem pečlivěji a něžněji, nežli by kdo byl věřil,
že může projeviti. A držel prst trochu stranou od
ostatních, když vycházel a prohlížel ho zvědavě. A toto