ma křtu byla snad ještě směšnější, nežli si vymyslil
šprýmař, ale, divno dost, nikdo toho neviděl a nikdo
se nesmál. »Tommy« byl pokřtěn tak vážně, jakoby
byl pokřtěn pod křesťanskou kopulí, a křičel a byl
upokojen docela podle pravověrného způsobu.
A tak počalo v táboře Řvavých dílo obrození. Téměř
nepozorovaně přišla změna na osadu. Domek určený
pro »Tommyho Zdara« či »Našeho Zdara«, jak byl
obecněji zván - byl první, jenž jevil známky zdokonalení.
Byl držen v nejpečlvější čistotě a stále sněhově
obílen. Kolébka z růžového dřeva, přivezená osmdesát
mil na mezku, dle Pahejlových slov »jaksi zabila ostatní
nábytek«. A tak se stalo nezbytným, aby byl domek
znovu vypraven. Mužové, kteří si zvykli zatoulati se
k Pahejlovi, podívat se, jak se Zdarovi vede«, zdáli se
míti radost a ocenění pro tuto změnu, a v sebeobraně
hnul se soupeřný dům »Tutllova smíšeného obchodu«
a importoval do svých místností koberec a zrcadla.
A zrcadla a obrazy uvnitř tábora Řvavých ponenáhlu
budily náklonnost k přijetí přesnějších návyků
a osobní čistoty. A Pahejl uložil jakousi karanténu
všem, kdo zatoužili po cti a výsadě, aby směli podržeti
»Zdárka«. Bylo to kruté zklamání a ponížení pro Kentucka,
jenž v nedbalosti vlastní širokým povahám a
zvykům hraničářského života počal hleděti na šat jako
na druhou kůži, která, jako kůže hadí, s něho spadala
jenom rozpadem - když byl vyloučen z tohoto privilegia
z jistých důvodů opatrnosti. Ale jemný vliv novot
byl tak veliký, že se Kentuck později objevil pravidelně
každého odopoledne v čisté kešili a s tvářemi
dosud se lesknoucími horlivým umýváním. A rovněž
nebyly zanedbávány zákony mravní a zdravotnické.
Tommy, o němž se mělo za to, že ztráví celý svůj ži