Zdar Tábora Řvavých


mách. Pak byl učiněn pokus o vybudování besídky a výzdobu místa květinami a vonnými keři a obyčejně mu někdo přinesl kytici divokých květů, azalek nebo pestrých květů Las Mariposas. Mužové náhle procitli k vědomí, že je krása a smysl v těchto drobnostech, po kterých tak dlouho šlapali nohama. Kus lesklé slídy, zlomek pestrého křemene, lesklý oblázek z řečiště potoka nabyly krásy v očích takto zjasnělých a byly jistotně vždy pečlivě schovány pro Zdara. Bylo ku podivu, jak mnoho pokladů skytaly lesy a stráně, které «by se hodily pro Tommyho«. A lze doufati, že Tommy byl spokojen, jsa obklopen hračkami, jakých nikdy nemělo žádné dítě mimo říši víl. Zdál se býti dokonale šťastným, ač měl jakousi dětskou vážnost, uvážlivé světlo ve svých kulatých šedých očích, jež časem mrzelo Pahejla. Byl vždy poslušen a kliden, a vypravuje se, že jedinou, když odlezl ze své »ohrady« - plotu ze spletených jedlových větví, jenž obklopoval jeho lože - padl se břehu na hlavu do měkké hlíny a vydržel nohama vzhůru v této poloze aspoň po pět minut s nehybnou vážností. A byl vyprostčn, aniž pronesl zvuku stížnosti. Váhám sděliti ty přemnohé jiné příklady jeho rozumnosti, které na neštěstí jsou opřeny toliko prohlášeními předpojatých přátel.

»Vylezu tuhle zrovna nahoru na břeh,« řekl jednoho dne Kentuck, ve stavu bezdechého rozčilení, »a sedřete mi kůži, když nemluvil se sojkou, která mu seděla na klíně. Tadyhle byli, zrovna tak kamarádi a přátelé, jak si jen můžete přát, a žvatlali na sebe zrovna jako ­ no!« - Ale ať už lezl přes jedlové větvičky anebo ležel líně na zádech, hledě na listy nad sebou, ptáci zpívali pro něj, veverky žvatlaly pro něj a květiny kvetly pro něj. Příroda byla jeho opatrovnicí a družkou jeho

- 12 -